Společenské šaty

Malba na porcelán

Z workshopu Hanky Vinklárkové v Paláci Kinských

JUXTAPOZICE

Malba kobaltem na porcelán

Motivy štěstí a dlouhověkosti se malovaly v dávné Číně modrým kobaltem na porcelánové nádobí. Sloužily pro ně ustálené symboly zvířat, květin či plodů (například broskev – dlouhověkost, netopýr – štěstí atd.) Obrázek na talířku ovlivňuje podvědomě náladu v průběhu přijímání potravy, význam je přijímán spolu s ní do těla jedlíka, funguje jako pravidelná meditace, jako mentální programování.

Nezmar hnědý

Nezmar řidč. též nezmara, je v původním významu expr. výraz pro nezdolného, nezničitelného, nezlomného, vytrvalého tvora. Označuje se tak člověk pevný, houževnatý, vytrvalý (i ve významu neodbytný).

Nezmar hnědý či nezmar podélník (Hydra oligactis) je druh nezmara běžně se vyskytující ve stojatých a líně tekoucích vodách mírného pásu na severní polokouli.

Jeho velikost je 1 až 1,5 cm, s roztaženými rameny až 3 cm. Na horním konci má ústní otvor, kolem kterého je několik paprsčitě pohyblivých ramen. Na dně se přidržuje nožním terčem. Tělo nezmara má tvar pohárku nebo trubice s trávicí dutinou (tzv. láčka) na jejímž horním okraji je otvor, kterým přijímá i vyvrhuje potravu. Získávání potravy zajišťují dlouhá ramena lemující tento otvor, která natahuje a pomocí žahavých a lepkavých látek loví drobné planktonní živočichy. Nezmar se při podráždění dokáže smrštit až na jednu desetinu původní délky.

Během roku se rozmnožuje pučením a na podzim pohlavně. Je to hermafrodit. Dýchá celým povrchem těla a jeho nervová soustava je rozptýlená. Nervové sítě propojují smyslové fotoreceptory a buňky citlivé na dotek, ležící v tělní stěně a chapadlech. Nezmar se uvádí jako nejjednodušší vývojová fáze oka.

Tělo nezmara má dvě hlavní vrstvy oddělené rosolovitou nebuněčnou látkou zvanou mezoglea (někdy též ektoplasma).

Utrpí-li nezmar poranění nebo utržení části těla, prodělá proces morfalaxe (regenerace tkáně přeskupením zachovaných buněk). Nezřídka se má za to, že nezmar je mezi živočichy ojedinělý tím, že netrpí stárnutím organismu, tudíž je biologicky nesmrtelný. Toto tvrzení dokázal Martinez (1998).