Schéma roku – vnitřní obrazy ubíhajícího času na bázi
konstrukce dvanácti měsíců
Opakování
ročních období a měsíců v roce si představuji vizuálním způsobem. Oslovila
jsem další lidi, aby nakreslili schematický záznam svého roku, jak jej
očekávají a jak se obvykle děje.
Tyto představy se podle očekávání dost liší.
Ovlivňují je zažité modely jako třeba ciferník hodin, kalendář (a nahlížení
dopředu a listování zpátky) nebo školní model ročních období, kde je rok
znázorněn jako koláč rozdělený na barevná čtvrtletí. Mnohdy se v mysli mísí i
různé myšlenkové modely, které studoval
nebo s nimi jinak přicházel do styku. Často ale vnitřní obraz zachycuje osobní prožívání
jednotlivých měsíců, narůstání a ubývání světla, jindy vlastní životní energie
v průběhu roku, jak se mění životní pocit. Takový vnitřní model se podle
mých pozorování začíná utvářet až od určitého věku, možná po dvanáctém roce, kdy
už člověk vnímá opakování jednotlivých měsíců a dobře si pamatuje podobnosti
uplynulých roků a sezónních opakování.
Zdálo by se tedy, že je nasnadě kruhové znázornění
cyklického opakování, ale lineární vnímání času je v naší kultuře už
zřejmě hodně zažité. Často se setkáváme se znázorněním v řádku od ledna do
prosince, který se může opakovat zase od začátku, nebo také v řádcích po
skupinách měsíců podle individuálního vnímání ročních období. Některé měsíce se
pocitově nahušťují do krátkého úseku, jiné jsou veliké a zabírají hodně místa.
Neznamená to vždy, jak ubíhající čas osoba skutečně vnímá, ale jak by si přála,
aby konkrétní měsíce dlouho trvaly.
V průběhu roku existují záchytné body, významné
mezníky a celá období určitého způsobu existence a jeho prožívání, která se
nějak otiskla na matrici lidské paměti a zvýraznila se opakováním. Mohou tak
být očekávána ještě léta po tom, co se už přestala vracet. To je dáno pohybem Země a jinými faktory
ovlivňujícími světlo a teplo v oblastech, kde se nacházíme, místními tradicemi
a zvyklostmi (svátky, začátek a konec roku, období prázdnin a dovolených...) a
s tím souvisejícími osobními návyky, přesuny (např. zima na horách - pocit
nadhledu) a rozdělení energie či vnímání času.
Některé kontaktované osoby mají velice konkrétní
vizuální představu, kterou různě podrobně popisují a grafický záznam pokulhává
za bohatstvím vnitřního prostorového obrazu. Většinou na model roku pohlížejí
zvnějšku z určitého úhlu (svrchu, nebo z místa právě probíhajícího měsíce), ale
mohou být i jeho součástí, popisují jeho umístění v prostoru (např. nahnutí) a
osvícení (odpovídá množství slunečního svitu v určitém období) i barvy
jednotlivých měsíců. Grafické znázornění představuje jen schematické vodítko,
osekaný směr s písemným označením záchytných bodů, odkazující k mnohem
bohatšímu pohyblivému prostorovému pocitu, tělesnému prožívání.
Jiní jen těžko hledají společné rysy nějakého
opakování a tvrdí, že chápou čas jako jednotlivé výbuchy, záblesky, kdy se
vynoří z "řeky času". Nejsem si jistá, jestli vlastně dobře
porozuměli zadání, tj. hledání osobně prožívaného řádu, stereotypu v prožívání
času.
Schéma a popis dodalo doposud 36 lidí.
